Vytisknout
Kategorie: Blog
Zobrazení: 2305

Řehole svatého Augustina

Svatý Augustin se narodil v Tagaste v Africe roku 354. Po svém obrácení se nechal pokřtít biskupem Ambrožem a později byl zvolen biskupem v Hippo. Během svého života napsal mnoho kázání, spisů apod. Také vytvořil svou řeholi, pro bratry a později i sestry, kteří žijí v řeholních domech. Jeho řehole patří mezi jednodušší a především odkazuje na lásku k Bohu a bližnímu, k čemuž odkazuje hned v prvních slovech své řehole: Především, drazí bratři a drahé sestry, milujte Boha a pak bližního, neboť tato přikázání jsou nám dána jako nejdůležitější.

Celou řeholi si můžete přečíst zde: https://www.strahovskyklaster.cz/rehole-sv-augustina

Řeholi svatého Augustina kromě Augustiniánů převzal do svých klášterů také sv. Norbert pro premonstráty. Dále se jí řídí Křížovníci s červenou hvězdou, Dominikáni, Maltézští rytíři, Milosrdní bratři, Voršilky a Řád svatého Lazara.

 

Spiritualita premonstrátského řádu

Pokud chceme poznat poslání a spiritualitu premonstrátského řádu, je třeba, abychom pochopili, v jaké době žil svatý Norbert, zakladatel našeho řádu. On je tím, kdo tento řád založil a v jeho způsobu života i díle, které nám zanechal můžeme spatřovat odkaz, který zanechal bratřím, kteří pokračují v jeho díle. 

V době, kdy svatý Norbert vyrůstal byl řeholní život na výjimky spíše doménou pro mnišské řády, kde řeholníci byli izolováni od okolního světa, což jim pomohlo v duchovním růstu v soustředěné modlitbě a práci. Apoštolátu, tedy práci mezi lidmi, se věnovali "světští kněží" a potulní kazatelé. Norbert ovšem spatřoval potřebu tehdejší doby a jeho osobní zkušenost individuální služby jej přivádí na myšlenku života v řeholním společenství. Nadále ovšem cítí potřebu, aby byl pro Boží lid pastýřem a apoštolem.

Využívá k tomuto propojení svých zkušeností a znalostí - života kanovnického, což byl sbor kleriků spojených ve společenství u katedrálního chrámu nebo u jiného významného kostela, aby se společně modlili a žili. Nechtěl ovšem, aby toto společenství bylo "zatíženo" více starostí o hmotné statky, majetky a své pohodlí - jak k tomu zřejmě docházelo. Proto přijímá pro své společenství kanovníků řeholi sv. Augustina, pravidla, k jejichž dodržování se bratři zavazují sliby. 

Vzniká zde něco nového, tzv. vita mixta, smíšený život, který se stal charakteristickým rysem pro premonstráty. Na jedné straně se společný život v klášteře v mnohém podobá mnišskému způsobu života, společným slavením liturgie a na straně druhé propojení s prací mezi lidmi a pro lidi.