Print
Category: Blog
Hits: 3024

Augustin Nepomuk Výminko, 1. opat (1733 - 1755)

Narodil se v Prostějově a byl členem kláštera v Klášterním Hradisku u Olomouce. V roce 1733 byl klášter generálním opatem řádu Claudiem Honorátem Lucasem de Muin povýšen na opatství a on se stal prvním novoříšským opatem. Přestože podle archiválií vyvíjel tento představený rozsáhlou činnost, zejména stavební, na současném vzhledu kláštera a kostela se to příliš neprojevuje. Většina staveb měla totiž spíše ekonomický význam. Roku 1727 byl uzavřen kontrakt s dačickým stavitelem Franzem Camelim na stavbu sýpky. Hospodářské ozdravění je také věc, za niž bývá tento opat klášterními historiografy nejvíce oceňován. Zadlužení kláštera, které v době jeho nástupu dosahovalo téměř 30 000 zlatých, dokázal snížit skoro o polovinu. Jako odezva na povýšení kláštera na opatství byl roku 1737 požehnán základní kámen nové prelatury. Zda byly položeny i kameny další, nebo o jakou část stavby kláštera se jednalo, je však nejisté. Z výzdoby chrámu vznikly Výminkovou zásluhou spíše drobnější uměleckořemeslné práce jako noví stříbřený rám milostného obrazu Panny Marie Bolestné nebo souprava mešního nádobí. Rozsáhlejší byla štafířská zakázka z doby závěru jeho života. Zemřel 26. října 1755 v Nové Říši ve věku 72 let.

 

Josef Bernard Pelikán, 2. opat (1756 - 1792)

Narodil se v Nové Říši 10. 8. 1712. Opatem byl zvolen 19. 1. 1756. S jeho nástupem začíná pravděpodobně umělecky nejplodnější období v dějinách novoříšského premonstrátského kláštera, které mu vtisklo podobu, již si v hlavních rysech udržel až do dnešních dnů. Život tohoto preláta je opředen legendami. Když prý jako malý chlapec pásl kozy na kopci nad klášterem, zjevila se mu ve snu Panna Maria a sdělila mu, že se jednou stane opatem. Toto proroctví se vyplnilo a opat Josef nechal podél cesty k místu, kde se událost z dětství odehrála, vysadit lipovou alej a postavit tam kapli, k níž se konaly poutě. Podle dochovaných svědectví byl Josef Bernard Pelikán opravdu zbožný kněz a je tak pochopitelné, že před stavbou honosné prelatuly dával přednost výzdobě klášterního chrámu či obnově kostelů ve svěřených farnostech. Jedním z prvních stavebních podniků nového opata byla přestavba hospodářského dvora v Sedlaticích s malou rezidencí z let 1757-1764.

Největší pozornost však patřila kostelu.  Jedna z nejvýznamnějších zakázek tohoto období představují obrazy a fresky Jana Lukáše Krackera, který namaloval 12 oválných portrétů svatých premonstrátského řádu, vymaloval freskami kostel a namaloval další oltářní obrazy.

V prvních letech se také staral o kostely v okolních farnostech, které bylo potřeba opravovat. Finanční částky byly po celá 70. léta vynakládány na vybavení kláštera, zejména refektáře a posléze také knihovny, kterou roku 1770 vyzdobil freskou Ignác Mayer. 

Josef Bernard Pelikán zemřel 19. června 1792. Podařilo se mu za bezmála 40 let, kdy stál v čele kláštera, vybudovat na novoříšské poměry veliké dílo, a to i přesto, že politické klima josefinismu znemožnilo stavbu nové prelatury, kterou realizoval až jeho nástupce. Jeho velkou zásluhu však musíme spatřovat už v tom, že se klášter pod jeho vedením vyhnul zrušení.

 

Jan Nepomuk Pelikán, 3. opat (1793 - 1819)

Opat se narodil 22. ledna 1755 v Telči a po nástupu do úřadu 23. 5. 1973 se pokusil tento opat o přeložení kanonie do budov zrušené jezuitské koleje v Telči, kde chtěl otevřít gymnázium. Tento záměr se mu však uskutečnit nepodařilo, mimo jiné také proto, že novoříšský klášter byl pro úřady pro výměnu shledán méně hodnotný a nevyužitelný pro vojenské účely. Když pominulo nebezpečí zrušení kláštera, pustil se opat roku 1797 do rozsáhlé stavby tří nových křídel budov navazujících na starou kvadraturu. Průčelí kláštera se také rozrostlo o dům pro zaměstnance kláštera. Sály v těchto nových budovách vymaloval vídeňský malíř Johann Denzel. Tehdy klášter dostal podobu pozdně barokního komplexu velké ideové a umělecké koncepce.

Opat se ovšem ani nadále nevzdal myšlenky na zřízení gymnázia. Roku 1800 bylo při klášteře založeno gymnázium, které ovšem pro velké náklady bylo roku 1808 zrušeno. Místo toho musel klášter od roku 1810 přispívat finančně na profesora pro fyziku a užitou matematiku na filozofickém ústavu v Brně částkou 1000 zlatých. Mezi lety 1819 - 1856 toto místo obsazoval klášter z členů vlastního konventu.

Kromě staveb rozšiřoval opat jmění kláštera také nákupy. Koupil dům na Zelném trhu v Brně, původně patřící žďárským opatům a podstatně rozšířil klášterní obrazárnu. Předpokládáme, že nejvýznamnějším nákupem, z něhož pochází velká část nejlepších novoříšských děl, byla Mayersfeldova sbírka. Po opatově smrti bylo v klášteře zaznamenáno 204 obrazů, z nich asi polovina tvořila základ instalovaný v jedné z místností prelatury. Přes veškeré ztráty v pozdějších letech zůstala podstata sbírky zachována až do současnosti.

24. listopadu 1813 vypukl v městečku požár a klášter i s kostelem částečně vyhořel. Do jaké míry byla stavba poškozena, můžeme odvodit z toho, že celý konvent (kromě opata, provizora a faráře) se uchýlil na delší čas k příbuzným nebo do kláštera v rakouském Gerasu. I když se opat pustil okamžitě do oprav, protáhly se obnovné práce až do 40. let 19. století a způsobily klášteru velké zadlužení. Jan Nepomucký Pelikán zemřel 18. ledna 1819.

 

Jan Babtista Václav Sobotka, 4. opat (1819 - 1820)

Opat Jan Křtitel se narodil 20. 7. 1754 v Polné. Po volbě, která se konala 2. září 1819, byla jeho první starostí stavební obnova kláštera. Škoda však, že v době svého zvolení se už pětašedesátiletý opat nestačil výrazněji zapsat do dějin kláštera. Zemřel v Nové Říši 4. listopadu 1820.

 

 

 

 

 

Ferdinand Mořic Seka, 5. opat (1821 - 1852)

Teprve za opata Seky, narozeného 19. 5. 1785 ve Velké Bíteši a zvoleného opatem 5. 7. 1821, byla oprava klášterního areálu posunuta výrazným způsobem kupředu. Kostel a klášter získaly novou střechu, vyhořelé místnosti v patře byly nově upraveny a celá budova omítnuta. K tomu se podařilo vyřešit vleklé ekonomické potíže kláštera, takže roku 1844 byl klášter již bez dluhů, které přitom v době jeho nástupu činily ještě 41 171 zlatých. Ekonomické ozdravění přitom přišlo v nejvyšší čas; vlivem zrušení roboty a desátku se totiž od roku 1848 příjmy kláštera výrazně snížily. Opat Seka zemřel po operaci ve Vídni 24. srpna 1852 ve výroční den své primice. Po převozu byl pohřben u kostela a nyní odpočívá v kryptě v kapli sv. Anny.

 

 

 

Bedřich Jan Evangelista Franz, 6. opat (1853 - 1860)

Narodil se 1. 12. 1796 ve Vysokém Veselí, opatem byl zvolen 19. 5. 1853. Tento prelát a vzdělanec je v odborném světě znám především jako propagátor tzv. daguerrotypie, jedné z prvních prakticky použitelných fotografických technologií. Osvojil si ji hned v roce jejího vynalezení 1839 u L. J. Daguerra a použil ji jako vůbec první na území tehdejší rakouské monarchie. V letech 1824 - 1842 zastával klášterem povinně obsazované místo profesora matematiky a fyziky na brněnském lyceu a později působil v nejrůznějších akademických funkcích na dalších školách. V letech 1842 a 1843 zastával funkci děkana a později v letech 1846 až 1847 rektora na olomoucké univerzitě. Jako opat proslul zbožným životem a péčí o kaple spravované klášterem. Nechal zrekonstruovat kostel svatého Kříže za Novou Říší. Zemřel v Nové Říši 12. dubna 1860.

 

 

 

Arnošt Antonín Šírek, 7. opat (1860 - 1868)

Narodil se 14. července 1822 v Otaslavicích, opatem se stal 23. srpna 1860. Zasloužil se především o důkladnou obnovu kostela. Znojemský malíř Schiller vyčistil fresky a pozlacovač Antonín Jungnickl pozlatil oltáře a renovoval také kazatelnu a chórové lavice. Celá oprava stála přes 5 000 zlatých. U příležitosti oslav tisíce let příchodu věrozvěstů svatých Cyrila a Metoděje zřídil v kostele boční oltář zasvěcený těmto svatým. V klášteře potom rozšířil knihovnu o další dvě sousední místnosti. Zemřel 14. listopadu 1868.

 

 

 

 

 

Václav Eduard Krátký, 8. opat (1869 - 1876)

Narodil se v Janovicích 4. října 1813. Byl zvolen při opatské volbě 1. září 1869. Než se stal opatem, proslul jako jazykovědec zejména svou srovnávací mluvnicí románských jazyků, kterou vydal už v roce 1839. Jako opat zaměřil svou pozornost především na rozvoj klášterního hospodářství, čehož dosáhl koupí a výměnou některých částí pozemkového majetku. Kromě toho se snažil také o rozšíření duchovní správy kláštera. Od roku 1872 tak novoříšští premonstráti spravují farnost Dlouhá Brtnice, která byla nově zřízena. Za své zásluhy o stát a církev byl za svého života vyznamenán Řádem Františka Josefa a Řádem železné koruny III. třídy. Zemřel v Nové Říši 12. srpna 1876.

 

 

 

 

Antonín Petr Hauber, 9. opat (1876 - 1892)

Druhý novoříšský rodák ve funkci opata se narodil 14. dubna 1821. Po svém zvolení 10. listopadu 1876 pokračoval v duchu svého předchůdce. Roku 1892 se vzdal funkce pro svůj zdravotní stav. Zemřel 27. září 1900.

 

 

 

 

 

 

Josef Pavel Karásek, 10. opat (1893 - 1908)

Narodil se 1. ledna 1848 v Rozseči, která v tehdejší době příslušela k novoříšské farnosti. Po svém zvolení opatem 2. října 1893 se dal do velkých oprav klášterních statků. Také Josefu Karáskovi ležela na srdci především farní správa. Proto se přičinil v roce 1908 o postavení nového kostela Božského Srdce Páně v Rozseči a při něm o zřízení nové farnosti z obcí Rozseč a Svojkovice. Zemřel náhle několik dnů po vysvěcení kostela v Rozseči, a to 11. října 1908 v Nové Říši.

 

 

 

 

 

Norbert František Serafínský Drápalík, 11. opat (1909 - 1912)

Narodil se 23. září 1861 v Kroměříži. Opatem ho bratři zvolili 3. března 1909. Jedna z jeho prvních snah bylo rozšíření farní správy kláštera o Bílkov a Kostelní Vydří. Brzy se ale dostal z různých důvodů do sporu s představiteli obce a zejména s poslancem agrární strany Františkem Staňkem, který proti Drápalíkovi zahájil ostrou kampaň. Nedávno jednohlasně zvolený opat pak postupně ztrácel i podporu konventu, takže se během návštěvy řádového vizitátora a opata strahovského kláštera Metoděje Zavorala dne 2. října 1912 rozhodl rezignovat. 

Byl jedním z nejbližších spolupracovníků dr. Antonína Cyrila Stojana při přípravě i průběhu korunovačních slavností na Svatém Hostýně v roce 1912. Tehdy se sešel v Římě s papežem, dnes svatým, Piem X.

Zemřel 25. ledna 1920 ve Svaté Chrasti u Šintavy (nynější Vinohrady nad Váhom na Slovensku), kde je u kostela pohřben.

 

Ferdinand Maria Antonín Hotový, 12. opat (1913 - 1928)

Narodil se ve Vesci u Horní Slatiny 5. ledna 1853. Opatem byl zvolen 23. dubna 1913. Nastoupil do klidné doby 1. světové války a doby po převratu. Neklidná situace ve vztazích s obcí a politickou reprezentací státu se příliš nezlepšila ani za opata Hotového. Zejména v období po vzniku republiky musel klášter čelit útokům kvůli protihabsburskému postoji, obecně vytýkanému katolické církvi. Na klášterní život samotný však nové společenské uspořádání země zásadnější vliv nemělo. V jeho době proběhla první pozemková reforma, kdy klášter přišel o jeden statek. Ke konci života byl nemocný a velmi se mu horšil zrak. Zemřel 1. května 1928 a je pohřben v Nové Říši na hřbitově.

 

 

 

 

Pavel Jan Křtitel Souček, 13. opat (1929 - 1943)

Narodil se 23. června 1877 v Nesovicích. Opatem byl jmenován z Říma Posvátnou kongregací pro řeholníky, ačkoliv původně byl řeholníky zvolen Josef Kunka. Ten byl ovšem z důvodu nepřijetí řádové reformy, spočívající především v úpravě v nakládání s majetkem, zásadně neakceptovatelný. Ve třicátých letech zažíval klášter novou konjunkturu duchovního života. Konvent se rozrostl na 14 řeholníků a novoříšští převzali duchovní správu rozsáhlé farnosti Brno-Zábrdovice, k níž patřil i nový kostel v Brně-Židenicích a u něj nově vybudovaný řeholní dům. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let probíhala náročná obnova interiéru kostela v Nové Říši, při níž byla mimo jiné sňata polychromie z kazatelny a chórových lavic.

Dne 29. května 1942 byl novoříšský klášter obsazen více než pěti desítkami členů gestapa pod vedením Schutzpolizei. Důvodem bylo udání bývalého novice Františka Kříže z Brna, který vstoupil do kláštera na základě padělaného maturitního vysvědčení a k tomu zatajil, že byl členem kongregace kalasantinů v Kročehlavech u Kladna a že již byl soudně trestán pro krádež hodinek. Pod podvod vyšel najevo, odešel z kláštera, kde zanechal dopis, v němž vyhrožoval udáním členů kláštera, což posléze také učinil.

Opat zemřel 28. ledna 1943 v Osvětimi, kam byl spolu s bratřími převezen po výsleších v Jihlavě a v Kounicových kolejích v Brně.

 

Augustin Antonín Machalka, 14. opat (1945 - 1992)

Narodil se 14. září 1906 v Ústí u Hranic a prošel německé koncentrační tábory v Osvětimi, Buchenwaldu a Dachau. Byl zvolen opatem po skončení války a návratu čtyř bratří z koncentračních táborů 11. říjan 1945. Dříve než stačil Machalka napravit se spolubratřími škody způsobené válečnými událostmi, bylo na obzoru další, ještě delší přerušení řeholního života ve zdech novoříšského kláštera. 

Opat Machalka byl zatřen 3. února 1950 v souvislosti s tzv. číhošťským zázrakem a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 25 letům vězení. Roku 1960 byl propuštěn na amnestii do internace, kdy žil u sester premonstrátek v Radvanově u Mladé Vožice. Po listopadových událostech v roce 1989 byl klášterní život postupně obnovován. Formálně byly klášterní budovy vráceny řádu 19. července 1990, fakticky byly předány ale až po vyklizení armádou v únoru 1991. Od té doby probíhají postupně stavební opravy.

Opat Machalka se vzdal funkce pro pokročilý věk roku 1992 a dožíval u sester v Radvanově. Tam zemřel 3. ledna 1996, čtyři dny po 50. výročí své opatské benedikce. Pohřben byl do řádového hrobu v Nové Říši.

 

Bernard František Saleský Palka, převor s právy opata (1993 - 1999)

Narodil se 19. ledna 1927 v Sazovicích u Zlína. Pro nízký počet členů zůstala kanonie po rezignaci Machalky bez opata. Dne 10. března 1993 si ale zvolila do svého čela převora s právy opata ("prior de regiminie"). Sám prožil po zatčení v roce 1950 několik roků u PTP. I když veřejně začal působit v duchovní správě až v roce 1990, měl velké zkušenosti z profánního zaměstnání, které využil při opravách kláštera. Za šest roků se mu podařilo mnoho. Svou klidnou a laskavou povahou dokázal stmelit komunitu a předat jí své praktické životní i duchovní zkušenosti. Jeho snahou bylo také dovést kanonii k volbě nového opata a uvést v co nejširší známost pět umučených řeholních bratrů v Osvětimi

 

Marian Rudolf Kosík, 15. opat (1999 - dosud)

Narodil se 28. 12. 1951 v Šaraticích. Opatem byl zvolen 1. října 1999.