Klášter v Nové Říši byl podle tradice založen roku 1211 Markvardem z Hrádku a jeho ženou Vojslavou. Založili jej pro řeholní sestry sv. Norberta - premonstrátky. Duchovní správu zajišťovali kněží a probošti z mateřského kláštera v Zábrdovicích (dnes součást Brna). Prvním pevným bodem v historii kláštera je rok 1248, kdy je listinami doložen novoříšský probošt Heřman.

Klášter společně s obcí byl dvakrát vypleněn husity (v letech 1423 a 1424). Některým sestrám se povedlo utéct, některé byly podle pověsti utopeny v rybníku. Když se sestry domnívaly, že největší ohrožení pominulo a začaly pracovat na obnově kláštera, přišel další nájezd husitských vojsk v roce 1430. Klášter byl srovnán se zemí, sestry nalezly u kostela sv. Ducha v Telči.

Sestry se nevzdaly a začaly náročnou obnovu konventu. Ta šla velmi pomalu. Roku 1570 žily v klášteře 4 sestry. Převorka Anna Černčická z Kácova byla přinucena se odstěhovat do Chotěšova. Po ní odešly i zbývající sestry. U kláštera zůstal pouze probošt. K tomu se v roce 1582 přidalo několik bratří ze zábrdovického kláštera.

Začala další obnova klášterní komunity a probošt Adam Skotnický se stal "druhým zakladatelem", protože položil základy, na němž vyrostl dnešní klášter. Na slavnost Nejsvětější Trojice (16. května) roku 1641 bylo k novoříšskému klášternímu kostelu uvedeno sedm zábrdovických premonstrátů a byla tak dokonána proměna v klášter mužský.

Roku 1683 postihl klášter velký požár, který zničil stavbu nového kostela. Z tohoto požáru se zachránil obraz Bolestné Panny Marie, který visel na stěně klášterního pokoje. Neshořel, nespadl, nerozbil se. Díky tomuto zázračnému zachování obrazu se obraz přesunul do boční kaple nově postaveného kostela, kde je dodnes.

Probošt Engelbert Benátko získal v roce 1654 od papeže Inocence X. pro sebe a své nástupce právo užívání pontifikálií a 27. prosince 1733 byl klášter povýšen na opatství a tehdejší probošt Augustin Nepomuk Vyminko se stal prvním opatem.

Po 130 letech od prvního požáru, v listopadu roku 1813, postihl klášter druhý velký požár. Vyhořel prakticky celý klášter, nová prelatura, chrámová střecha a věže. Opravy po tomto požáru byly velmi vysilující. Všechny náklady a dluhy spojené s opravami po požáru byly zaplaceny až po 30 letech.

1. velká rána 20. století (2. světová válka)

V roce 1940 nastoupil do kláštera František Kříž, který přijal jméno Gerlach. Bratři v něm postupem času odhalili podvodníka, byl ve spojení s novoříšskou fašistickou organizací, jejíž členové měli osobní a majetkové spory s klášterem a chtěli se klášteru pomstít. František Kříž byl z kláštera propuštěn, protože "prokázal svým jednáním naprostý nedostatek řeholního ducha a nedává pro budoucnost záruky trvalého polepšení". Před propuštěním se pokusil klášter vydírat, aby mu jako škodu na zdraví vyplatili bratři 65 000 říšských marek.

František Kříž byl zatčen a uvězněn na 3 měsíce za falšování dokumentů. Po propuštění klášter dvakrát udal (poprvé bylo jeho udání skartováno, druhé rozhýbalo další události).

V pátek 29. května 1942 kolem šesté hodiny odpolední, byl klášter přepaden jednotkami ozbrojených sil SS (Schutztaffel). Všichni bratři museli odložit řeholní oděv a v civilních šatech se seřadit na klášterním dvoru. Velkým transportem byli bratři odvezeni do jihlavské budovy gestapa, kde byli vyslýcháni.

Následně byli převezeni do sídla brněnského gestapa a následně do věznice v Kounicových kolejích. Devět bratří byli transportováni do koncentračního tábora v Osvětimi. Tam na následky zdravotních komplikací, násilného usmrcení fenolovou injekcí nebo v plynové komoře zemřelo pět bratří: opat Pavel Souček, převor Vavřinec Novotný, novicmistr Norbert Hrachovský, novoříšský farář Zikmund Záběhlický a židenický kaplan Siard Nevrkla. V roce 2013 byl otevřen beatifikační proces k blahořečení opata Pavla a druhů, svědků víry.

Ostatní přeživší byli převezeni do Buchenwaldu a následně do Dachau. Po návratu z koncentračních táborů bylo třeba klášter obnovit. V říjnu 1945 byl zvolen novým opatem tehdejší provizor Augustin Machalka.

2. velká rána 20. století (únor 1948 a komunistická perzekuce)

Po událostech v únoru roku 1948 začal dialog mezi státem a církvemi. Nastupující komunistický režim vnímal nejen katolickou církev jako silného soupeře. V blízké souvislosti s událostmi v Číhošti byl zatčen 30. ledna 1950 želivský opat Bohumil Vít Tajovský a na základě kontaktu s ním byl zatčen i novoříšský opat Machalka. Byli převezeni do věznice ve Valdicích, kde podstupovali výslechy. Ani jeden nepodepsal to, co by vyšetřovatele uspokojilo.

Ve vykonstruovaném procesu Proces Machalka a spol. byl novoříšský opat odsouzen k 25 letům odnětí svobody za velezradu ve fázi přípravy. V tomto procesu bylo odsouzeno ještě dalších 8 řeholníků, včetně novoříšského provizora Ludolfa Bartáka. Tento proces měl být především obhajobou připravovaných akcí, během kterých vojáci obsazovali kláštery a řeholníky a řeholnice zatýkali. Tzv. Akce "K" byla zaměřena proti mužským klášterům a vojáci odvedli 2367 řeholníků z 219 domů.

14. dubna 1950 po provedení Akce "K" se začala psát nová kapitola historie kláštera, kdy celá komunita byla odříznuta od budovy kláštera a tedy i od možnosti dodržování slibu stabilitas loci (doživotnímu přivtělení ke konkrétnímu společenství a řeholnímu domu). Z budov kláštera se stalo na 40 let skladiště zdravotnických materiálů Vojenské nemocnice Brno.

Po propuštění řeholníků z internačních táborů, kde se státní moc snažila o převýchovu kněží a řeholníků, bylo jakékoli pokračování v řeholním životě považováno za trestnou činnost. Z novoříšského konventu byli bratři, kteří měli státní souhlas k výkonu kněžské služby, vykonávali tuto službu v různých farnostech po celé tehdejší Československé republice. Ti, kteří neměli státní souhlas pracovali v různých farbikách a závodech.

Po Sametové revoluci v roce 1989 se začalo pracovat na předání budov kláštera zpět do rukou řeholníků ke kterému došlo v únoru 1991.

Současnost

Po kolikáté začala obnova kláštera? Odpověď na otázku je sice zajímavá, ale není tak důležitá. Je třeba s Boží pomocí zas a znova budovat klášter nejenom po stránce stavebních úprav, ale také v činnosti duchovní a pastorační.

V současné době má kanonie 7 členů se slavnými sliby a jednoho klerika. Kněží slouží ve farnostech přiléhajícím ke klášteru, ale také apoštolským způsobem žijí na farách ve Křtinách a Šaraticích (o spravovaných farnostech se dozvíte více zde).

Výklad historie je součástí prohlídky kláštera. O prohlídkách se více dozvíte zde.